Dostat se do Bojbö byla (hned po složení ápeelka) věc, po které jsem toužil velmi, velmi dlouho. Poprvé jsem se o tomto skvostném místě doslechl v roce 1999 a od té doby mi nedává spát. Ale teď, kdy je z 95% jasné, že zde strávím minimálně rok svého života, moje mysl začíná zběsile couvat. Nechce se jí. Ale já to dokážu. Udělám ten krok, po kterém bude tak zatěžko ohlédnout se zpátky.
Poletím až za delší čas, ale už teď mi chybíte, lidi zlatí!
úterý, 18. září 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Přidat komentář